Můj příběh
Svůj přístup k ostatním stavím na individualitě každého z nich. Dětem ukazuji, že i učení může být zábavné, rodičům ukazuji, jak skvělé jejich děti jsou.
Kdo jsem?
Jmenuji se Andrea Chludilová. Jsem ředitelka vzdělávacího centra, soukromá učitelka domškoláků v Kyjově, speciální pedagog a parťák mým dvěma synům a mému manželovi.
Jsem Blíženec a zřejmě proto se ve mně od malička objevují dvojí touhy, dvojí postavy, dvojí přání a vždy mám připravenou druhou možnost. To asi abych se nenudila při rozhodování na všech možných rozcestích.
Jedním z těch životních rozcestí byla volba povolání. Od malička se ve mně střídala touha být učitelkou s touhou pracovat v kanceláři stejně jako moje maminka. Po tom, čím jsem prošla, se mi vlastně splnilo obojí. Usedla jsem do ředitelského křesla, chvíli učila a chvíli pracovala v kanceláři – ředitelně.
Jak to se mnou ale bylo postupně?
Po základní škole, kdy se ve mně střídaly moje dvě touhy – být učitelka a účetní, jsem paradoxně vystudovala úplně jinou střední školu. Touto školou byla oděvní průmyslovka v Prostějově.
Po maturitě mě popadla další touha – cestování. Spojila jsem ho s prací a na rok jsem odjela dělat Au-pair do Německa. Díky skvělé rodině, která o mně vždy s láskou mluvila jako o své dceři na jeden rok a díky lidem i přístupům, které mi v Německu byly inspirací, se ve mně opět rozhořela touha pracovat i nadále s dětmi.
Po návratu do ČR jsem začala vést kurzy němčiny pro děti, tenkrát to u nás byla rarita. Ono už je to přeci jen několik desítek let.
Pak mě pan ředitel doporučil svému kolegovi na zástup za paní učitelku v základní škole, kromě čehož jsem se pustila i do vedení kurzů němčiny pro dospělé.
Rozhodla jsem se, že práce ve škole bude moje další cesta a při mateřské a dětech, vlastně i při práci, jsem vystudovala speciální pedagogiku, poté učitelství prvního stupně i učitelství pro střední školy (opět zadní vrátka Blížence).
Během mých učitelských let jsem se nadšeně pouštěla do všeho nového. Vše jsem brala jako výzvu a novou zkušenost. Nejprve jsem vyučovala na druhém stupni, pak jsem přesídlila na první. Průběžně jsem se začala zajímat o děti s ADHD, vytvářet pro ně materiály i návody k výuce a díky článku o mé práci s dětmi s ADHD se na mě začaly obracet desítky rodičů s prosbou o poradenství.
Toto jsem jim poskytovala, dokud jsem měla časové kapacity. Průběžně jsem doučovala, vedla logopedické kroužky, vedla kurzy pro předškoláky i počítačové kurzy pro seniory, spolupracovala s různými asociacemi i organizacemi, až jsem tak opět jednou zahořela touhou něco změnit.
Přála jsem si dělat svoji práci více po svém, více si školu i metody formovat podle sebe, mít na dění větší vliv a utvářet školu, ve které budou děti i pedagogové sehraným týmem. Školu, která poroste.
Stala jsem se ředitelkou, opět se do všech výzev pustila se zapálením sobě vlastním, až jsem nakonec zjistila, že nežiju svůj sen. Zjistila jsem, že takové možnosti, o kterých jsem snila, jako ředitelka běžné školy zřízené Obcí, bohužel nemám.
Čtyři roky jsem se snažila, přizpůsobovala, rekonstruovala školu za mnoho milionů korun, nakupovala moderní techniku a pomůcky, modernizovala prostory, rozšířila jsem mateřskou školu, pracovala jsem s pedagogy i žáky a do fungování školy jsem dala celé své srdce.
Nakonec jsem však zjistila, že to, co vnitřně prožívám, nesouhlasí s tím, co si přeju. A dala jsem si krásný vánoční dárek. Tím dárkem bylo rozhodnutí splnit si svůj dávný sen.
Jaký? A jak to celé pokračuje?
Otevřít a vést vzdělávací centrum se školou.
Po téměř čtvrt století stráveném v běžné škole jsem se vydala do vod svobody, se svými přáními a touhami pracovat i spolupracovat s lidmi, kterých si můžu vážit. Pracuji s dětmi i dospělými, kterým pomáhám objevit jejich skryté talenty a ukázat jim, že každý z nich je v něčem dobrý.
Ukazuji dětem, že je dobré být zvídavý a ptát se, ukazuji jim krásy světa kolem, ve kterém společně bádáme a přicházíme na to, že učit se dá i jinak než sezením v lavici, posloucháním výkladu a čekáním na zvonění.
Ve svých kurzech pro předškoláky procvičuji s dětmi zábavnou formou dovednosti, které by měly před nástupem do školy zvládnout.
V hodinách doučování používám názorné pomůcky a učím žáky bez stresu samostatně přijít na všechna možná řešení.
S žáky s ADHD a dalšími specifiky v učení a chování pracuji velmi citlivě a klidně. V každém z nich se vždy snažím najít talent, o kterém možná ani jeho rodič neví.
Se seniory pracuji klidně a pomalu, tak, aby viděli svoje pokroky a dokázali se s přehledem orientovat v dnešním moderním světě.
Ve své práci jsem vždy rovnocenným partnerem.
A takto můj příběh končí? Nekončí, ale zcela jistě začíná...
V červenci 2022 jsem absolvovala Access Bars kurz a stala se certifikovaným Access Bars praktikem.
Tuto činnost jsem si jako speciální pedagog zamilovala, protože po terapii vidím u svých klientů obrovské změny v jejich životech.
Mám z toho velkou radost. Pochopila jsem, že Access Bars mění lidem životy a jsem šťastná, že toho můžu být svědkem.
I v mém životě nastala velká změna a já ji ráda pomohu dopřát i ostatním.
Access Bars poskytuji dětem i dospělým vždy ve smluveném termínu. Kdo z nás nepotřebuje restart hlavy? A kdo ho potřebuje?