Andrea Chludilová

A co prázdniny? Učit se nebo ne?

Věřím, že si s dětmi naplno užíváte léto. Mnozí z vás ale s otázkami, zda se s dětmi učit nebo ne, případně jak na to. Ptala se mě na to i paní redaktorka z Deníku cz. Je škoda, že část článku je puze pro předplatitele. Proto jsem se rozhodla s vámi svůj názor i svoje zkušenosti posdílet a něco vám sem pro inspiraci vložit.
 
Spousta z vás ví, že nejsem zastánce prázdninového učení jako takového. Mám na mysli učení s učebnicemi a pracovními sešity, s pravidelnými diktáty a každodenními úkoly. Tento způsob výuky může být pro děti demotivující. A to vlastně nejen pro děti, ale i pro rodiče.
 
O prázdninách si chceme všichni odpočinout, uvolnit se, načerpat novou energii a sílu. Chceme se s dětmi radovat a ne stresovat. Přejeme si klid, sluníčko, přírodu, dovolenou a čas pro sebe. A to všechno bychom si měli skutečně dopřát.
 
Co ale s dětmi a učením? Nezapomenou všechno, co se v minulém ročníku naučily? Jak po dvou měsících naváží na probrané učivo? 
Pro některé děti to může být skutečně velký oříšek. Jsou děti, které do nového školního roku naskočí úplně snadno, ale jsou také děti, které si občas potřebují část učiva zopakovat. 
O čtení nemluvím. Čtení by mělo být automatické a trénovat zábavnou formou i o prázdninách neberme jako úkol, ale jako běžnou součást dne.
 
Ať už čtou děti cokoli – např. nápisy na obchodech, názvy měst, úryvky z pohádkových knížek, zašifrované nápisy, hádanky, básničky, pokyny na koupalištích, vždy je to dobře. Udělějme jim radost, dejme jim důvěru a zodpovědnost a nechme je číst. Nechávejme děti vybrat knížky, které se jim líbí, o to raději si budou číst.
 
Matematiku, češtinu, prvouku i jiné předměty můžeme běžně opakovat všude. Doma, v autě, na výletě, u vody, na dovolené, u babičky, v lese…
Jak na to?
 
Úplně jednoduše. Buďme kreativní a dovolme si hrát. Vymýšlejme si otázky a hry.
Např:
Najdi ve svém okolí alespoň 3 vyjmenovaná slova (např. bylina, kobyla, hmyz, lýtko, pytel, pyl, kopyto..).
Poskládej z kamínků svoje jméno.
Pojmenuj nejbližší rostlinu a vytleskej její název po slabikách.
Vymysli co nejvíce slov začínajících na první hlásku tvého jména.
Spočítej na parkovišti auta jednotlivých barev a porovnej jejich počty. Vymysli příklady, jejichž výsledek je 32. 
 
V autě si můžeme společně procvičovat příklady. Děti mají rády, když se role otočí a mohou nás na něčem nachytat. To mám ráda i ve škole nebo při reedukacích. Děti se snaží vymýšlet takové příklady, které my dospělí nespočítáme a mají z toho legraci. Když jim pak ještě prozradíme nějaké tajemství, které se zatím neučily a čeká je až v dalším ročníku (např. jak lehce násobit deseti, stem a tisícem), hned je bude matematika bavit o něco víc.
 
A co s předškoláčky?
 
Správná otázka. Tím, že bylo dítě přijato do prvního ročníku, nám příprava nekončí. Aby byl jeho nástup do školy opravdu pohodový a plynulý, trénujme s ním potřebné dovednosti neustále. Samozřejmě také hravě a zábavně.
 
Předškoláčci, které mám v péči, ke mně jednou týdně dochází i o prázdninách. Hrajeme si s písmenky, knížkami, povídáme si příběhy, popisujeme obrázky, domýšlíme konce pohádek, trénujeme výslovnost, vytleskáváme slova, trénujeme grafomotoriku, vymýšlíme slova na různé počáteční hlásky, hrajeme logopedické deskovky, porovnáváme velikost a množství různých předmětů, hrajeme hry trénující paměť a logické myšlení a hodně, hodně, se spolu smějeme. Občas se nám totiž podaří vymyslet nesmyslné slovo, legrační příběh nebo dělat takové legrácky, které nás prostě baví.
 
Dokonce jeden dědeček, který pro svého vnoučka na lekci přišel, říkal, že nevěděl, jestli má zaklepat a vzít ho domů, protože přes dveře až na chodbu slyšel, jak jsme se hezky rozjeli. A o tom to celé je.
 
Udělat dětem zábavu z úplně obyčejných věcí a v úplně obyčejných situacích. Takovou, při které si ani nevšimnou, že si zopakovaly nějaké učivo. 
 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *