Už čtením nadpisu by kdejakému rýpálkovi mohla v hlavě naskakovat různá ironická slova o učitelích, která už bohužel všichni známe. Někdo stejně rozklikne článek jenom proto, aby se ujistil, že v něm najde další pomluvy učitelů a diskuze podobného rázu tak, jak se to běžně děje na velkých informačních portálech. Někdo rozklikne doufajíc, že nadpis mého článku je ironický.
„Bohužel takové lidi zklamu. Paní učitelky mě skutečně dojaly v tom pravém slova smyslu. A já nejsem zvyklá psát pomluvy, ale zásadně fakta.“
Začalo to vlastně mojí nemocí. Podobně jako na spoustu dalších v tomto období, i na mě vlezla nějaká z těch potvor a po jednom a půl dnu mě museli v práci vystřídat, abych se nesvalila přímo na place před dětmi (jak známé pro všechny pedagogy, že?).
Dostala jsem zřejmě pořádnou dávku bacilu, protože jsem dva dny a dvě noci v horečkách, zimnicích a úporných bolestech všeho, z čeho se moje tělo skládá, ležela, chrčela a sténala. Pak se mi začalo ulevovat a kupodivu se ulevilo i mojí hlavě, která najednou začala přemýšlet a trousit jeden nápad za druhým.
Občas jsem si něco poznamenala, občas něco jen doma zmínila a občas začala něco psát, tvořit do školy, nebo upravovat svůj web. Kromě toho jsem vytvořila Běhací diktáty pro 2. – 5. ročník jako takový malý průřez učivem. Jsem si vědoma, že od každého učiva jsem v materiálu obsáhla jen zlomek a použila jen pár vět, ale v této chvíli jsem to brala tak, že „aspoň něco.“
Svoji práci jsem upravila v Canvě, kterou už pět let miluji a v jejíž bezplatné verzi tvořím všechny svoje plakáty, pozvánky, kartičky, pyramidky, vizitky, blahopřání a další. Rozhodla jsem se také vytvořit menší a větší verzi návodu k práci s Canvou pro učitele, protože si myslím, že je velká škoda ji nevyužívat, když umí tak krásně čarovat a z jakéhokoli dokumentu stvoří reprezentativní list.
Běhací diktáty jsem vložila na svůj web, na svoji stránku Pohodová základka na Facebooku a do několika skupinek učitelů a speciálních pedagogů. Občas jsem nakoukla do systému, jestli si někdo diktáty stáhl. A PÁNI! Nestačila jsem kulit oči.
„Za 24 hodin 340 celkových stažení mých tří věcí zdarma! Boží! Bylo to k něčemu! Poslouží! JO!“
Fakt jsem měla velkou, obrovskou radost! A mám pořád! Jen jsem se zapálením sobě vlastním opět materiály otevřela a kontrolovala, jestli tam někde není chyba. No, znáte to, že? Pokud tam bude, tak si ji prosím opravte, ona se totiž někdy vloudí do práce každému.
Když jsem pak otevřela e-mail, který patří k mým webovým stránkám, svůj doménový, tak jsem tam spatřila sloupeček e-mailů, jejichž předmět začínal: Re:…..
Fakt jsem se lekla, že se pokazilo něco technického a já budu muset znovu nastavovat automatické odesílání svých materiálů. Není to totiž vůbec jednoduché. Navíc mi blesklo hlavou, co si řeknou ti, kteří si moje věci stáhli a napoprvé se jim to pokazilo? Tak jsem s obavou otevřela první zprávu.
„Bylo v ní slovo DĚKUJI! Další zpráva: Děkuji za Vaše skvělé materiály! Třetí: Děkuji Vám za to, že jste je poskytla zdarma. A pak další a další…“
Mně začaly téct slzy, protože toto mě opravdu dojalo. Seděla jsem a koukala na ty e-maily od kolegyň z různých koutů republiky a v celém těle se mi rozléval vděk. Za to, že jsem tady a teď. Za to, že se navzájem máme. Za to, že se umíme spojit. Za to, že jsme prostě učitelé, rodiče, mámy…
A tak se s klidem připravuji na jarní prázdniny, které si snad užiji částečně v Benátkách, kam si chci odskočit a nadechnout se trochu jiného vzduchu. SNAD UŽIJI je psáno záměrně. Bojím se totiž létání (ale překonávám sama sebe) a na cestách se se mnou ostatní nenudí. Můj syn to komentuje slovy:
„S tebou totiž člověk nikdy neví, kam doletí a kde bude spát!“
Jeho slova mají svůj důvod. Ale o tom, jak jsme kvůli mojí chybičce museli nocovat v Chorvatsku na pláži, nebo jak jsem si spletla polohu Baleárů a Kanárů, o tom zas někdy příště😊
Jsem speciální pedagog a tvůrce materiálů pro školy a domácí vzdělávání. Pomáhám rodičům s respektem vzdělávat jejich děti, pedagogům a školám šetřím pomocí svých materiálů čas i peníze.
Pracuji s dětmi i dospělými s respektem k jejich potřebám. Při tvorbě materiálů vycházím vždy z potřeb jednotlivců i škol a snažím se jim usnadnit už tak náročnou práci.
Pedagogická práce mě velmi baví. Ráda tvořím, učím, sleduji změny a posun jednotlivých klientů. Lidi i technologie mě baví:-)
Táďovo čtenářské dobrodružství, které je mým speciálně pedagogickým materiálem, doporučuji do všech škol i domácností s mladšími žáky.
Autorské krabičky, které tvořím, jsou ručně vyráběným produktem na míru.
Těším se na vás nejen na svém webu, ale také na Facebooku Pohodová základka a MŠ, kde najdete materiály, rady a tipy do výuky.
Těším se na vás také na mém osobním Instagramu Andrea Chludil nebo na Instagramu Pohodová základka.
O tom, jak se mnou šel čas, si můžete přečíst v mém příběhu 🙂